Argumenty příkazového řádku Pythonu

Python je vysokoúrovňový jazyk, který je navržen pro provádění obecných kódů a ne pro jakýkoli konkrétní problém. Můžeme jej použít pro obecné účely, jako je vytváření webových stránek pomocí pythonu nebo analýza dat pomocí tohoto jazyka python. Programování 'Python' také poskytuje argumenty příkazového řádku. Argumenty příkazového řádku jsou argumenty, které jsme uvedli na konzoli nebo terminálu libovolného operačního systému po uvedení názvu souboru kódu spolu s příponou souboru. Můžeme ji také definovat jako hodnotu v libovolném programu, která se předává příkazovým řádkem, což se nazývá Argumenty příkazového řádku. V této příručce probereme argument příkazového řádku v programování „Python“.

Metody pro argumenty příkazového řádku v Pythonu

• Pomocí „sys.argv“
• Pomocí modulu „argparse“.
• Pomocí modulu „getopt“.

Všechny metody v této příručce podrobně vysvětlíme a také ukážeme praktickou ukázku všech těchto metod.

Příklad č. 01: Metodou sys.argv

Tyto pythonové kódy provádíme v aplikaci „Spyder“. Importováním systému můžeme přistupovat k proměnným a funkcím příkazového řádku. Takže importujeme „sys“ a poté deklarujeme a inicializujeme proměnnou „num“ s „len(sys.argv)“. „argv“ bude seznam hodnot řetězců, které jsou argumenty, kterými se stane náš příkazový řádek. „len“ představuje délku předávaných argumentů. V proměnné „num“ je tedy uložen počet hodnot předávaných na terminál jako příkazový řádek.

Zobrazujeme také čísla argumentů, která jsou předána pomocí „print“. Pod to vložíme do tiskového příkazu „sys.argv[0]“. „argv“ vždy obsahuje název programu nebo název souboru kódu. Takže název souboru, který jsme vytvořili, bude vykreslen na terminálu. Poté vytiskneme ty argumenty, které jsou předány na terminál. Vypíše všechna čísla, která jsme předali jako argumenty příkazového řádku na obrazovce konzoly.

Pod tím jsme definovali cyklus for a deklarovali tam proměnnou „a“, jejíž rozsah je mezi „1“ a délkou argv, která je uložena v „num“. Vytiskněte všechny argumenty na konzoli. „argv[a]“ obsahuje všechny argumenty příkazového řádku. Zobrazuje je také na konzoli. Nyní inicializujeme „součet“, protože chceme vypočítat součet všech hodnot, které budeme předávat v okamžiku provádění na terminálu.

Opět použijeme smyčku „for“ a projdeme rozsah. Tentokrát ale počítáme součet všech hodnot, které jsme předali na terminál. Tento součet bude uložen v proměnné „součet“. Poté také vytiskneme součet všech hodnot, které budeme předávat v okamžiku provádění na terminálu.

Na terminál nejprve vložíme klíčové slovo „run“. Poté vložte název souboru spolu se správnou příponou a zde předejte argumenty příkazového řádku. Takže zobrazí všechny řádky, jak jsme definovali v kódu výše. Nejprve vykreslí délku argumentů příkazového řádku a poté název souboru. Poté vykreslí všechny argumenty příkazového řádku a také vykreslí součet všech z nich.

Příklad # 02: Metodou argparse

Nyní v tomto příkladu používáme metodu „argparse“. Nejprve importujeme „argparse“. Budeme tedy přistupovat k proměnným a funkcím tohoto. Inicializujeme proměnnou „data“ a uložíme řádek, který použijeme v našem kódu. Poté inicializujeme „parser“ a v „popisu“ předáme proměnnou „data“, ve které máme uloženou zprávu, kterou chceme zobrazit a vše vložíme do proměnné „my_parser“. Na konec jsme také umístili „parse.args()“.

Podívejte se na výsledek níže. Když předáme „-h“ jako argument příkazového řádku, nejprve vykreslí zprávu, kterou jsme uložili do proměnné „data“, a také zobrazí „volitelný argument“, protože toto „h“ ukazuje zprávu nápovědy. Když zadáme „-o“ jako argument příkazového řádku, zobrazí se chybová zpráva, že se jedná o nerozpoznaný argument.

Příklad č. 03: Metodou getopt

Zde je poslední metoda, kterou v tomto kódu používáme. Do tohoto kódu importujeme „sys“ i „getopt“. Tento „getopt“ je analyzátor, který jsme použili pro argumenty příkazového řádku. Poté jsme do proměnné „argumentList“ předali „sys.argv[1:]“, abychom odstranili první argument, který předáváme na příkazovém řádku. Inicializujeme „my_option“ pomocí „hmo:“.

Poté inicializujeme proměnnou „my_long_option“. Použijeme zde „zkusit“, který zkontroluje chybu. Poté analyzujeme argumenty. „Getopt“ nabízí krátké i dlouhé možnosti spolu s možností určit hodnotu. Poté zkontrolujeme všechny argumenty, které předáme jako argumenty příkazového řádku. Pokud je argument příkazového řádku „-h“ nebo „–Help“, vytiskne zprávu, která je uvedena níže. Pokud je argument příkazového řádku „-m“ nebo „—My_file“, zobrazí se zpráva, která je napsána za tímto.

Pokud je argument příkazového řádku „-o“ nebo „–Output“, zobrazí se také zpráva, kterou jsme zde napsali po tomto. Pokud argument příkazového řádku nepochází ze všech výše uvedených, zobrazí se chybová zpráva, protože jsme umístili „getopt. chyba“ v kódu.

Zde vidíte, že když zadáme „-h“ jako příkazový řádek, zobrazí se stejná zpráva, jakou jsme napsali v kódu. Když vložíme dva argumenty příkazového řádku jako „–Help“ a také „-m“, zobrazí se níže dvě zprávy. V argumentu příkazového řádku „-o“ jsme také předali řetězec, který je také zobrazen ve zprávě.

Závěr

Tuto příručku jsme vám poskytli, abychom vám pomohli naučit se koncept „argumentů příkazového řádku“ v „Pythonu“. Prozkoumali jsme „argument příkazového řádku“ a také zde vysvětlili tři metody. Vysvětlili jsme argument příkazového řádku, že proces předávání hodnot programu spolu s názvem programu v době provádění prostřednictvím příkazového řádku.