předpoklady
Ke spouštění programů C budete potřebovat editor kódu a základní balíčky. Ve většině distribucí Linuxu jsou ve výchozím nastavení nainstalovány potřebné balíčky. Můžete spustit následující příkaz a zkontrolovat, zda je požadovaný balíček nainstalován nebo ne. Příkaz zobrazí nainstalovanou verzi gcc.
$gcc --verze
Příklad-1: Napište a spusťte svůj první program C.
Pomocí libovolného textového editoru napište následující kód a uložte soubor s příponou „.c“. Soubor záhlaví, stdio.h obsahuje všechny potřebné funkce pro standardní vstup a výstup. Jakýkoli zdrojový kód programu C spustí kompilaci z hlavní() metoda. printf () Funkce se zde používá k tisku výstupu v terminálu.
#zahrnout
inthlavní()
{
printf ('Učení C');
}
Spusťte následující příkaz pro kompilaci a spuštění kódu. Název zdrojového souboru je první. c a spustitelný název souboru je první_program tady.
$ gcc první.C -o first_prpgram
$./první_program
Příklad 2: Přečíst vstup uživatele
scanf () Funkce se používá v C ke čtení vstupu od uživatele, který je pod stdio.h. Jazyk C je silně typovaný jazyk a podporuje různé datové typy. V tomto příkladu se používá datový typ Integer a char. Pole znaků o 100 znacích je deklarováno pomocí název proměnná a celé číslo je deklarováno pomocí stáří proměnná. Po převzetí dvou vstupů od uživatele budou formátované hodnoty vytištěny prinf () funkce.
#zahrnout
inthlavní()
{
charnázev[100];
intstáří;
printf ('Zadejte své jméno: ');
scanf ('%s',název);
printf ('Zadejte svůj věk:');
scanf ('%d', &stáří);
printf („Dobrý den, %s, je vám %d let“,název,stáří);
}
Příklad 3: Přečtěte si argumenty příkazového řádku
argc a argv proměnné se používají jako parametry v metodě main () ke čtení hodnot argumentů příkazového řádku. argc slouží ke čtení celkového počtu argumentů a argv slouží ke čtení hodnot argumentů jako pole. V tomto příkladu je ukázán způsob tisku celkového počtu argumentů příkazového řádku a prvních tří hodnot argumentů.
#zahrnoutinthlavní(intargc,char*argv[]){
printf („Celkový počet argumentů = %d n',argc);
printf („Argument č. 1 = %s n',argv[0]);
printf („Argument č. 2 = %s n',argv[1]);
printf („Argument č. 3 = %s n',argv[2]);
}
Příklad-4: Porovnejte řetězec pomocí podmíněných příkazů
strcmp () funkce se používá v jazyce C k porovnání dvou řetězců. Pokud jsou dva řetězce stejné, vrátí se 0 . Pokud je první řetězec větší než druhý řetězec, vrátí se 1 . Pokud je první řetězec menší než druhý řetězec, vrátí se -1 . V tomto případě budou jako vstup od uživatele brány dvě číselné hodnoty a hodnota řetězce. Pokud je hodnota řetězce přidat pak vytiskne součet dvou čísel. Pokud je hodnota řetězce sub pak vytiskne odečtení dvou čísel. Pokud obě podmínky vrátí false, vytiskne se 0 .
#zahrnout
#zahrnout
inthlavní(){
intn1,n2,výsledek;
charoperátor[10];
printf ('Zadejte první číslo:');
scanf ('%d', &n1);
printf ('Zadejte druhé číslo:');
scanf ('%d', &n2);
printf ('Zadejte název operace:');
scanf ('%s',operátor);
-li( strcmp (operátor,'přidat') == 0)
výsledek=n1+n2;
jiný -li( strcmp (operátor,'sub') == 0)
výsledek=n1-n2;
jiný
výsledek=0;
printf („Výsledek je: %d n',výsledek);
}
Příklad-5: Iterujte seznam řetězců pomocí cyklu for
Proměnná pole je deklarována pomocí [] v programu C. V tomto příkladu je deklarován seznam dvojrozměrných znakových polí, který obsahuje 5 řetězcových hodnot. velikost() funkce se používá k počítání celkového počtu prvků libovolného pole v C. pro smyčka se v tomto příkladu používá k iteraci květiny pole a vytiskněte každou hodnotu prvku pole květin.
#zahrnoutinthlavní()
{
charkvětiny[10][dvacet] = {'Růže', 'Mák', 'Lilie', 'Tulipán', 'Měsíček'};
intcelkový=velikost(květiny)/velikost(květiny[0]);
pro (intn= 0;n<celkový;n++)
{
printf ('%s n',květiny[n]);
}
}
Příklad-6: Najděte sudá čísla ze seznamu pomocí cyklu while
V tomto příkladu je deklarováno jednorozměrné pole 10 celých čísel. Zde se zobrazila smyčka while v jazyce C. Následující kód zjistí všechna sudá čísla z číselného pole. Pokud jsou čísla dělitelná 2 sudá čísla. zatímco zde se používá smyčka ke čtení každého prvku pole a kontrole zbývající hodnoty po vydělení prvku 2. Když zbývající hodnota vrátí 0 pro jakýkoli prvek, pak bude vytištěna.
#zahrnoutinthlavní(){
intčísla[10] = { dvacet jedna, 78, 62, 90, 55, 10, 85, Čtyři pět };
intjá= 0;
printf (`` Sudá čísla ze seznamu jsou: n');
zatímco(já< 10) {
-li((čísla[já] % 2) == 0)
printf ('%d n',čísla[já]);
já++;
}
}
Příklad-7: Zjistěte oblast obdélníku pomocí funkce
Každá funkce v C obsahuje návratový typ, název funkce a parametry. Funkci bez parametrů lze také deklarovat v C. Pokud je ve zdrojovém kódu deklarována jakákoli funkce bez funkce main (), musí být před deklarací funkce deklarován prototyp této funkce. V tomto případě plocha() funkce je deklarována pro výpočet plochy libovolného obdélníku, který obsahuje dva parametry, aby se získaly hodnoty výšky a šířky obdélníku. hlavní() funkce načte hodnotu výšky a šířky od uživatele a zavolá plocha() funkce pro výpočet a tisk oblasti. Prototyp funkce area () je deklarován na začátku kódu.
#zahrnoutintplocha(inth, intv);
intplocha(inth, intv)
{
intplocha=h*v;
vrátit seplocha;
}
inthlavní()
{
intvýška,šířka;
printf ('Zadejte výšku obdélníku:');
scanf ('%d', &výška);
printf ('Zadejte šířku obdélníku:');
scanf ('%d', &šířka);
printf ('Plocha obdélníku = %d n',plocha(výška,šířka));
}
Zkuste sami:
- Napište program C, který vezme číslo jako věkovou hodnotu osoby, a vytiskněte, zda je teenager nebo mladý nebo starý.
- Napište program C, abyste zjistili konkrétní řetězec v seznamu.
- Napište program C pomocí funkce pro výpočet plochy lichoběžníku.
Závěr:
Zde jsou popsány nejzákladnější části programování pomocí jednoduchých příkladů pro zahájení programování v jazyce C. Deklarace různých proměnných, podmíněných příkazů, smyčky a funkce v jazyce C jsou uvedeny v tomto článku.