Jak deklarovat proměnné v C

Jak Deklarovat Promenne V C



„Proměnná je jednoduše název, který je přiřazen úložnému prostoru, takže k němu uživatelé budou snadno přistupovat nebo jej číst v programu. Velikost, rozložení paměti proměnné a rozsah hodnot nebo sada různých operací, které lze s proměnnou implementovat, jsou všechny rozpoznány podle typu proměnné a každá proměnná je v programovacím jazyce C jedinečná. Je pochopitelné, že proměnnou deklarovanou v programu lze editovat kdekoli v kódu. Názvy proměnných můžete přiřadit jako libovolné číslo, písmeno nebo znak. Protože C je jazyk citlivý na velká a malá písmena, jsou velká a malá písmena oddělena.

Programovací jazyk C nám umožňuje definovat různé datové typy jako Integer, float, char, string atd., které se naučíme na různých příkladech.“

Příklad #01

V tomto příkladu uvidíme, jak inicializovat celočíselnou hodnotu v programovacím jazyce C.









Proměnné, které jsou inicializovány bez jakékoli hodnoty, jako na řádku 3, nejsou definovány. Také hodnoty, které jsou inicializovány pouze hodnotou NULL. V deklaraci lze inicializovat proměnné (zadat základní hodnotu). Při inicializaci je za rovnítkem uveden konstantní výraz; jak můžete vidět na obrázku výše ve 4. řádku, proměnná „a“ je inicializována hodnotou 10 jako celé číslo.



V 5. řádku je zavolán příkaz print, který zobrazí řetězec „hodnota a:“ a hodnotu uloženou v proměnné „a“, jak je uvedeno níže.





Dalším datovým typem v C je float, což je hodnota v plovoucích desetinných čárkách s jednou přesností.



V proměnné na druhém řádku je „a“ deklarováno typu float bez jakékoli hodnoty, což znamená, že není definováno a kompilátor nastaví libovolnou hodnotu nesmyslu jako svou základní hodnotu. Na dalším řádku je proměnné „a“ přiřazena desetinná hodnota „10,58“. Na 5. řádku je zapsán příkaz print pro zobrazení hodnoty uložené v proměnné „a“, jak je uvedeno níže.

Na obrázku výše řádek tři „int a, b, c“ znamená, že kompilátor potřebuje vytvořit celočíselné proměnné se jmény a, b a c. Proměnné ve výše uvedeném příkazu jsou definovány.

Další řádek přiřadí hodnotu „10“ proměnné a a další řádek přiřadí hodnotu „20“ proměnné b. Na šestém řádku je třetí proměnné c přiřazen aritmetický součet hodnot proměnných aab.

Na 7. řádku je zapsán příkaz print pro zobrazení řetězce „hodnota c:“ s celočíselnou hodnotou uloženou v c.

Nyní prozkoumáme další typ proměnné, kterou je celočíselné pole. Syntaxe pro deklaraci celočíselného pole je int [velikost] = {prvky}, jak je uvedeno na řádku 4 níže. Na dalším řádku se cyklus for spustí s příkazem print, který zobrazí všechny hodnoty v poli řádek po řádku.

Příklad #02

V tomto příkladu se naučíme, jak deklarovat pole char s řetězci, protože jazyk C nepodporuje datové typy řetězců.

Zde na řádku 6 je datový typ char a prázdné závorky [] označují, že velikost pole char není definována. Na pravé straně řetězce „=“ se vytvoří „Ahoj“. Velikost řetězce je 6, s 5 písmeny a znakem null na konci (\0), který není viditelný, což označuje konec řetězce. Tento řetězec je uložen v proměnné „a“, která je typu char. Na dalším řádku je zavolána funkce print pro zobrazení řetězce a výstup je zobrazen níže.

V tomto příkladu jsme zahrnuli velikost char jako 50 a hodnota řetězce je přiřazena proměnné „a“. Protože je velikost řetězce menší než definovaná velikost, zobrazí se celý řetězec, jak je znázorněno níže.

Na druhém řádku je „ABC“ přiřazena hodnota 20 jako globální, což znamená, že zůstane konstantní po celý program. Vytvoří se nová proměnná „s“ datového typu char s nedefinovanou základní hodnotou, protože za ní není žádné „=“. Zde jsme použili funkci fgets, která uživateli umožňuje použít metodu fgets() k zadání určitých znaků následovaných klávesou enter. Pokud chcete z pole vytvořit řetězec, musíte připojit znak null.

Řetězec oddělený mezerami můžete použít v programu pomocí funkce fgets(). Funkce fgets() se používá k vrácení řetězce. Od funkce get() se liší tím, že funkce fgets() zajišťuje, že se nepřečte více znaků, než je maximální velikost. Po přečtení vstupu jej uloží do proměnné „s“. Funkce puts() se zde používá k zobrazení vstupu řetězce. Tato funkce vypíše hodnotu, která do ní byla předána, zatímco přidáme na konec nový řádek, takže bychom nepotřebovali „/n“ k přechodu na další řádek.

Příklad #03

V těchto příkladech probereme další způsob, jak deklarovat proměnné pomocí metody „extern“. Externí proměnné lze také označit jako globální proměnné. Funkce mohou měnit hodnoty globálních proměnných. Termín „externí“ se používá k deklaraci a definování externích proměnných.

Tyto proměnné jsou pouze deklarovány, nikoli definovány. V následujícím příkladu jsou před funkcí deklarovány 3 externí proměnné. Uvnitř funkce jsou jim přiřazeny různé hodnoty, kde c je aritmetický součet proměnných „a“ a „b“, který je dokázán na výstupní svorce.

Závěr

V tomto článku jsme se dozvěděli, že deklarace proměnných je cenná, když se používá více souborů, a musíte svou proměnnou zadat v kterémkoli ze souborů, které budou přístupné a použitelné, když je aplikace propojena. Proměnnou můžete v programu C deklarovat více než jednou, ale ve funkci, souboru nebo kódu ve vašem programu ji lze definovat pouze jednou.