Metoda Numpy ptp

Metoda Numpy Ptp



NumPy je zkratka pro Numerical Python a je to programovací knihovna Pythonu. Má různé základní funkce, matematické funkce, statistické funkce a řetězcové funkce. Metoda ptp() je jednou ze statistických funkcí knihovny NumPy. PTP znamená vrchol ke špičce. Metoda NumPy ptp() se používá k nalezení rozsahu podél konkrétní osy z pole NumPy. Rozsah se liší od maxima k minimu.

Rozsah lze vypočítat takto:

Rozsah = Maximum value – Minimální hodnota

Syntaxe metody NumPy ptp()

Metodu NumPy ptp() lze deklarovat jako:







X = NumPy. ptp ( arr , osa = žádný , ven = žádný , udržet šero = < bez ceny > )

Parametry metody NumPy ptp().

Nyní budeme diskutovat o popisu argumentů přijatých funkcí ptp():



Arr = Arr představuje data vstupního pole.



Osa = Osa představuje to, podél které by byl nalezen rozsah os. Ve výchozím nastavení funguje vstupní pole jako sloučené. Zploštělý znamená práci pole na všech osách. Pokud je hodnota osy 0, představuje rozsah podél sloupce. A pokud je hodnota osy 1, představuje rozsah podél řádku.





Ven = Out představuje alternativní pole, do kterého chceme uložit výstup nebo výsledek. Rozměry tohoto pole musí odpovídat rozměrům požadovaného výsledku.

Keep Dims = Je to také volitelný argument. Tento parametr je užitečný, když je výstupní pole nesprávné nebo zmenšené doleva s rozměrem o velikosti jedna, opraví výsledky pole.



Návratová hodnota metody NumPy ptp().

Návratová hodnota znamená výstup provedeného kódu. Metoda NumPy ptp() vrátí rozsah pole. Vrátí skalární hodnoty.

Příklad č. 1:

V tomto příkladu probereme, jak najít nebo vypočítat rozsah 1D pole pomocí funkce NumPy ptp().

Začněme kód importem požadované knihovny. Musíme integrovat modul NumPy Pythonu jako np. Poté jsme v dalším příkazu inicializovali jednorozměrné pole jako „arr“ a přiřadili mu různé hodnoty. Poté jsme použili metodu print() k zobrazení příkazu ‚Given array is‘. Funkce print() se opět používá k tisku položek daného jednorozměrného pole. Příkaz ‚Rozsah daného pole je‘ je vytištěn pomocí metody print(). V posledním kroku je použita metoda NumPy ptp() k nalezení rozsahu poskytnutého pole. Pro zjištění rozsahu je to asi mínus minimální hodnota od maximální hodnoty. Tiskový příkaz je také deklarován pro zobrazení vypočítaného rozsahu daného 1D pole.

Máme výsledek, ve kterém nám zůstane rozsah daného pole.

Příklad č. 2:

V tomto případě uvidíme, jak získat rozsah 2D pole voláním funkce NumPy ptp().

Za prvé, důležitým a povinným krokem je import knihovny NumPy Pythonu. Dovezli jsme to jako np. Dále jsme vzali ‚DATA‘ jako proměnnou a této proměnné ‚DATA‘ jsme přiřadili různé hodnoty. Předali jsme dvourozměrné pole, takže získáme rozsah tohoto dvourozměrného pole. Hodnoty, které jsme získali ve 2D poli, jsou: [[2, 15], [10, 1]]. Metoda print() je deklarována pro zobrazení požadovaných prvků 2D pole jako výstup. Opět jsme zavolali funkci print(), abychom ukázali výrok ‚Rozsah daného 2D pole je‘. Nakonec jsme zavolali funkci np.ptp(), abychom našli rozsah 2D pole. Tato funkce obsahuje jako parametr hodnoty poskytnutého 2d pole.

Na výstupu máme rozsah ‚14‘ 2D pole a je vypočítán jako: maximální hodnota – minimální hodnota.

Příklad č. 3:

Zde pozorujeme metodu výpočtu rozsahu po řádcích 2D pole pomocí NumPy ptp().

Jak již víme, import knihovny je hlavním krokem, který je třeba provést. Takže v tomto případě jsme pro spouštění kódu začlenili modul NumPy jako np. Poté deklaroval „X“ a zachoval prvky dvourozměrného pole. Poté pomocí funkce print() zobrazte řádek „Dané pole je“. Funkce tisku také vytiskne dvourozměrné pole. Nyní najdeme rozsah daného pole zavoláním metody NumPy ptp() zadáním parametru ‚axis‘ jako axis = 1. Udává rozsah dvourozměrného pole po řádcích.

Ve výsledku máme rozsah po řádcích 2D pole, protože máme hodnotu 1 parametru ‚osa‘.

Příklad č. 4:

Podívejme se, jak získat rozsah po sloupcích 2D pole pomocí NumPy ptp().

V tomto případě se naučíme najít rozsah 2D pole vertikálně. Prvním krokem je integrace knihovny NumPy. Druhý krok zahrnuje inicializaci proměnné „Y“ jako vstupního 2D pole pro uložení hodnot pole. Třetím krokem je tisk hodnot 2D pole NumPy voláním funkce print() předáním hodnot ‚Y‘ v něm jako argumentu. Ve čtvrtém kroku je znovu vyvolán příkaz print, aby se zobrazila fráze ‚Rozsah daného pole, když osa = 0‘. Nakonec vyvolejte funkci np.ptp(), abyste získali rozsah definovaného 2D pole. Tato metoda má dva argumenty, které zahrnují požadované pole a parametr ‚osa‘. Zde nastavíme hodnotu argumentu ‚osa‘ na 0, protože chceme najít rozsah 2D pole po sloupcích.

Po úspěšném spuštění programu máme následující výstup:

Závěr

Abychom vám pomohli lépe porozumět metodě NumPy ptp(), probrali jsme v příručce širokou škálu témat. Syntaxe, parametry a návratová hodnota metody NumPy ptp() jsou pokryty. Rozsah jednorozměrného pole byl vypočítán v prvním kódu a rozsah dvourozměrného pole byl určen ve druhém příkladu. Rozsah 2D pole, řádkový i sloupcový, byl vyhodnocen v posledních dvou případech.