Příznak je booleovská proměnná, která upozorní programátory, když nastane určitá okolnost. Pokud booleovský příznak představuje hodnotu true, znamená to, že existuje nějaká podmínka. Když booleovský příznak představuje false, znamená to, že určitá podmínka není pravdivá. Chcete-li určit, zda je predikátová analýza „True“ nebo „False“, booleovský příznak „argparse“ analyzuje argumenty, které projdou. K interpretaci argumentů příkazového řádku lze použít standardní balíček Pythonu nazvaný „argparse“. Tím se lépe reguluje činnost a snadno se kóduje. Pokyny a zpráva o použití jsou generovány pro uživatele, když poskytneme nějaké chybné argumenty. Navíc zobrazuje chyby uživatele při problémech. Modul „argparse“ se snadno používá. Výchozí hodnota volby store true je False, zatímco výchozí hodnota volby store false je True. Abychom mohli používat modul „argparse“, musíme dodržet tři klíčové kroky: nejprve sestavit analyzátor, dát analyzátoru více argumentů a analyzovat parametry.
Syntax:
Syntaxe, která je vyžadována pro booleovský příznak „argparse“ Pythonu, je uvedena v následujícím textu:
Syntaxe nejprve potřebuje vytvořit funkci, která uloží proměnné a knihovny, kam je argument předán, a podmínka se nastaví podle požadavku. U dvou booleovských podrobností je za našich podmínek zaškrtnuto políčko „True“ nebo „False“.
Příklad 1: Využití klidného rozsahu Pythonu „Argparse“ Boolean Flag
Jednoduchý booleovský příznak jednoduše analyzuje argumenty, které by mohly být jedním nebo více argumenty, které odpovídají scénáři argumentů, ať už je předaná podmínka „pravda“ nebo „nepravda“.
Nyní pojďme diskutovat o našem fragmentu kódu odsud.
Na začátku našeho kódu importujeme knihovnu „argparse“, která se zabývá analýzou argumentů Pythonu. Poté vytvoříme naši uživatelsky definovanou funkci „argparse_Boolean“ a kde ji přiřadíme do knihovny. Poté předáme náš první argument v naší funkci „argparse_Boolean“, což je „auta“ pomocí funkce „add_argument()“. Druhý předaný argument jednoduše přiřadí „verbose“, kde akce, která má být provedena, kterou jsme jim poskytli, ukládá „true“ verbose. Nyní vytvoříme novou funkci „Boolean_flag“, která se používá k volání předdefinované knihovny pro analýzu argumentů. Nakonec použijeme funkci „print()“ pro oba argumenty, kterými jsou „auta“ a „verbose“.
Z předchozího fragmentu kódu získáme tento výstup, kde neobdrží žádný argument, takže zobrazí „none“. Druhý argument nebyl nalezen nebo se neshodoval, takže dává „False“ verbální.
Příklad 2: Využití analýzy argumentů indukované Pythonem jako booleovské hodnoty
Tento příklad je v něčem podobný předchozímu příkladu. Zde probereme akce booleovských hodnot pro argumenty definované uživatelem. Pokud chceme zvolit argumenty pro booleovskou verbózní akci, můžeme použít tuto metodu.
V tomto příkladu kódu zůstává knihovna stejnou „argparse“, která je použita v předchozím. Vytvořená funkce se nyní jmenuje „Boolean_parser“. Argumenty, které poskytujeme, jsou dvě proměnné – „First_Proměnná“ a „Druhá_proměnná“ – kde akce pro první argument je uložena jako „false“ a druhý argument je uložen jako „true“. Nakonec zavoláme funkci “Boolean_parser” pomocí funkce “parser_args()” a uložíme ji do “Flag_Argument”. Pro jeho vizualizaci použijeme funkci „print()“ a přiřadíme ji v „Argument_příznaku“.
Toto je výstupní snímek předchozího příkladu kódu, který rozvádí booleovské hodnoty jako „True“ pro „First_Variable“ a „False“ pro „Second_Variable“.
Příklad 3: Využití booleovského příznaku „Argparse“ ovládáním podmíněných příkazů
Jak název napovídá, ve vašem programu se ke správě podmínek používá podmíněný příkaz. Tyto postupy jsou pokyny programu, když dělá úsudky v reakci na okolnosti, se kterými se setká. Hlavní podmíněné příkazy v Pythonu jsou příkazy „If“, „if-else“ a „switch“. Zde si projdeme podmíněný příkaz „if-else“.
Knihovna zůstává stejná „argparse“, jako se zabýváme analýzou argumentů. Funkce, kterou jsme zde vytvořili, se jmenuje „parser_flag“. První argument, který jsme přiřadili, je „perform-action“ a výchozí hodnota, která je zde uvedena, je „False“, kde „action“ ukládá „true“. Po předání argumentu vytvoříme novou funkci s názvem „arguments_flag“ a zavoláme ji s předchozí uživatelsky definovanou funkcí „parser_flag“ spolu s jejími argumenty. Zde použijeme naše podmíněné prohlášení „if-jinak“. Naše „if-condition“ ukládá, zda je předaný argument pravdivý po funkci „print()“ a příkazu print „Proveďte akci“. V „else-condition“, pokud není parse prvního argumentu „true“, proveďte „else-statement“ pro „false“ v „default“. Nakonec používáme funkci „print()“ dvakrát pro tiskové příkazy, které zobrazí akci provedením argumentů.
Výstupní snímek určuje, že předaný argument spustí „else-statement“ s „False“ verbose s tiskovými příkazy, které poskytujeme v kódu.
Příklad 4: Využití logického příznaku „Argparse“ Pythonu spuštěním modulu „Distutils“
Instalace Pythonu může zkompilovat a znovu nainstalovat knihovny pomocí modulu „distutils“. Nové moduly mohou být výplody napsané v C, prosté moduly Pythonu nebo kolekce nástrojů a funkcí, které obsahují moduly napsané v jazyce Python.
Po importu knihovny „argparse“ aplikujeme modul „distutils.util“ importem další knihovny „strtobool“. Poté zpopelníme „python_argparse r“ a propojíme jej s knihovnou. Poté přidáme argument v „python_argparse r“ v „Boolean“. Poskytnutý typ je „lambda“ a je uložen v proměnné „b“, která je přiřazena knihovně „strtobool“. Booleovská hodnota pro podmínku „default“ je zde nastavena na „True“ a „const“ je nastavena na „False“. Po analýze jej po vytvoření uložíme do „boolean_arguments“. Poté zavoláme „boolean_arguments“ ve funkci „print()“.
Když je předaný argument načten, výstup zobrazí „True“, protože podmínka je implementována ve výchozím nastavení.
Příklad 5: Využití logického příznaku „Argparse“ Pythonu provozováním modulu „Distutils“ s podmíněnými příkazy
Podmíněné příkazy lze provozovat spolu s modulem distutils, aby se implementoval fenomén analýzy argumentů v booleovském příznaku.
Pojďme se podívat na úryvek kódu, abychom objevili použití podmíněného příkazu a modulu distutils současně. Za tímto účelem importujeme knihovnu „argparse“ a aplikujeme modul „distutils.util“. Potom podobně importujeme knihovnu „strtobool“, která je použita v předchozím příkladu. Funkce, kterou vytváříme, se jmenuje „bool_parser“, aby vytvořila analýzu argumentů. Přidáme argument „druh“ a „typ“ nastavený jako „str“, „nargs“ jako „?“, „const“ jako „False“ a „default“ jako „True“. Nyní vytvoříme novou funkci „bool_arguments“, které přiřadíme předchozí funkci spolu s jejím argumentem, který analyzujeme. Zde použijeme příkaz podmínky, kde podmínka „if“ určuje, že pokud je přítomen předaný argument, zobrazí se „True“ spolu s tiskovou zprávou „Váš booleovský příznak je“. Poté vypíše podrobný popis argumentu „druh“, který jsme přiřadili v „print()“. V opačném případě bude ve výchozím nastavení jako booleovský výraz „false“.
Na výstupním snímku vidíme, že příkaz if je pravdivý, takže spolu s naším tiskovým příkazem zobrazuje „True“.
Závěr
V našem článku jsme se zabývali hlavními koncepty analýzy argumentů v booleovské vlajce. Za tímto účelem jsme použili pět příkladů, které téma hluboce a snadno vysvětlily. Diskutovali jsme o analýze argumentů pomocí podmíněných příkazů modulu „if“ nebo „else“, modulu „distutils“ a použití podmíněného příkazu spolu s modulem „distutil“. Těmito metodami jsme předali argument spolu s logickým konceptem příznaku „True“ nebo „False“. Po analýze argumentu představuje jeho podrobnost podle našich reprezentativních dat.