C++ Získejte uživatelský vstup

C Ziskejte Uzivatelsky Vstup



Nejúčinnějším programovacím jazykem na vysoké úrovni je C++ Jeho rozmanitost funkčních knihoven nám pomáhá. Někdy při práci s C++ potřebujeme získat vstup od uživatele, takže použijeme příkaz „cin“, který získá vstup uživatele. Vestavěná funkce se využívá spolu se symboly extrakce „>>“. Můžeme ji také definovat jako předdefinovanou proměnnou nazvanou „cin“, která používá extrakční symboly (>>) k získání informace z klávesnice, kterou uživatel zadá. Zde budeme podrobně studovat koncept získávání uživatelského vstupu v C++ spolu s kódy.

Příklad 1:

První kód je zde, kde od uživatele získáme celočíselnou hodnotu. Na první řádek zahrneme hlavičkový soubor „iostream“, protože zde potřebujeme získat vstup a zobrazit výstup. Deklarace funkcí „cin“ a „cout“ se provádí v tomto hlavičkovém souboru. Poté je přidán jmenný prostor „std“, protože definuje funkce jako „cin“ a „cout“. Pokud tedy na začátek našeho kódu vložíme „namespace std“, nemusíme u každé funkce psát „std“.

Poté zavoláme funkci „main()“ a následně deklarujeme proměnnou datového typu integer. „int_value“ je název proměnné, který jsme zde deklarovali. Poté využijeme „cout“, který pomáhá vytisknout daná data na obrazovku. Zde zobrazíme uživateli zprávu, ve které řekneme: „Zadejte celé číslo“. Pod to umístíme „cin“ spolu s extrakčními symboly „>>“ a umístíme proměnnou „int_num“.







Nyní vezmeme vstup uživatele a uložíme ho sem. Chceme také zobrazit na obrazovce celé číslo, které zde uživatel zadá. Použijeme tedy „cout“ pod tímto a umístíme tam „int_value“.



Kód 1:



#zahrnout
použitím jmenný prostor std ;
int hlavní ( ) {
int int_value ;
cout <> int_value ;
cout << 'Celé číslo je:' << int_value ;
vrátit se 0 ;
}

Výstup:
Když je daný kód proveden, zadáme „89“ a jako uživatelský vstup převezme „89“. Poté stiskneme „Enter“, takže se zobrazí další řádek.





Příklad 2:

Musíme získat vstup a zde zobrazit výstup. Proto do prvního řádku zahrneme hlavičkový soubor „iostream“. Tento hlavičkový soubor obsahuje deklarace funkcí „cin“ a „cout“. Dále je přidán jmenný prostor „std“. Nemusíme psát „std“ s každou funkcí, pokud na začátek našeho kódu přidáme „namespace std“.



Po volání funkce „main()“ je deklarována proměnná datového typu „float“. Proměnná, kterou zde deklarujeme, se nazývá „float_value“. Dále použijeme funkci „cout“, která nám pomůže vykreslit poskytnutá data na terminálu. Zde zobrazíme zprávu uživateli, aby zadal plovoucí číslo. Proměnná „float_num“ a extrakční symboly „>>“ jsou umístěny pod tím spolu s „cin“.
Vstup uživatele se shromáždí a uloží do „float_num“. Použijeme ještě jednou funkci „cout“ a vložíme „float_value“, protože chceme také vidět číslo float, které uživatel zadá na obrazovce.

Kód 2:

#include
použitím jmenný prostor std ;
int hlavní ( ) {
plovák float_value ;
cout <> float_value ;
cout << 'Číslo float je: ' << float_value ;
vrátit se 0 ;
}

Výstup :
Když se spustí výše zmíněný kód, napíšeme z klávesnice jako vstup uživatele „87.5“. Po kliknutí na „Enter“ se na dalším řádku zobrazí plovoucí hodnota.

Příklad 3:

Nyní získáme od uživatele hodnotu datového typu „double“. Zde inicializujeme „double_value“ datového typu „double“ a poté umístíme zprávu, kterou chceme uživateli zobrazit. Poté použijeme „cin>>“ a zde umístíme proměnnou „double_value“. Vstup uživatele se uloží do této proměnné „double_value“. Opět využijeme „cout“, kde vložíme proměnnou „double_value“ pro zobrazení vstupu, který uživatel zadá jako výstup.

Kód 3:

#zahrnout
použitím jmenný prostor std ;
int hlavní ( ) {
dvojnásobek double_value ;
cout <> double_value ;
cout << 'Dvojité číslo je:' << double_value ;
vrátit se 0 ;
}

Výstup :
Zde zadáme dvojité číslo datového typu a stiskneme „Enter“. Zde si však všimneme, že nezobrazuje úplné číslo. K zobrazení úplného „dvojitého“ čísla datového typu potřebujeme jen některé techniky v C++.

Příklad 4:

Zde přidáme ještě jeden hlavičkový soubor, který je „bits/stdc++.h“, protože obsahuje všechny požadované deklarace funkcí. Zde nastavíme požadovanou zprávu, kterou uživatel uvidí po inicializaci „double_d“ datového typu „double“. Dále použijeme funkci „cin>>“ a zde přiřadíme proměnnou „double_d“. Vstup se uloží do „double_d“. Pro zobrazení vstupu, který zde uživatel zadá jako výstup, zadáme do pole „cout“ opět proměnnou „double_d“. Zahrnujeme také funkci „setprecision()“, do které přidáme „10“, takže upraví přesnost hodnoty dvojitého datového typu a podle toho ji vytiskne. Přesnost, kterou jsme zde nastavili, je „10“.

Kód 4:

#zahrnout
#zahrnout
použitím jmenný prostor std ;
int hlavní ( ) {
dvojnásobek d_hodnota2 ;
cout <> d_hodnota2 ;
cout << nastavit přesnost ( 10 ) << 'Dvojité číslo je:' << d_hodnota2 ;
vrátit se 0 ;
}

Výstup :
Zde shromáždí vstup a poté zobrazí hodnotu „double“ se stejnou přesností, jakou jsme upravili v daném kódu.

Příklad 5:

V tomto kódu získáváme vstup postavy od uživatele. Zde inicializujeme proměnnou „char“ „char1“ a poté použijeme „cout“ k zobrazení zprávy. Poté umístíme „cin>>“ a vložíme tam tento „char1“. Zde je tedy uložen znak zadaný uživatelem. Poté znovu použijeme „cout“ k zobrazení znaku, který je uložen v proměnné „char1“.

Kód 5:

#include
použitím jmenný prostor std ;
int hlavní ( ) {
char char1 ;
cout <> char1 ;
cout << 'Postava je:' << char1 ;
vrátit se 0 ;
}

Výstup :
Po provedení se zobrazí tato zpráva. Jako vstupní znak napíšeme „z“. Poté se na dalším řádku zobrazí zadaný znak.

Příklad 6:

V tomto kódu obdržíme od uživatele vstup řetězce. Zde inicializujeme proměnnou „string“ „myName“ a použijeme „cout“ k výstupu zprávy. Dále na toto místo vložíme „myName“ a „cin>>“. Zde se tedy uloží řetězec, který uživatel zadal. Dále opět použijeme příkaz „cout“ k zobrazení řetězce, který je uložen v proměnné „myName“.

Kód 6:

#include
použitím jmenný prostor std ;
int hlavní ( ) {
řetězec myName ;
cout <> moje jméno ;
cout << 'Jmenuji se: ' << moje jméno ;
vrátit se 0 ;
}

Výstup:
Zobrazí se následující zpráva. Do vstupního pole zadáme řetězec „Petr“. Zadaný řetězec se pak zobrazí v následujícím řádku:

Příklad 7:

Když chceme jako vstup použít více řetězců nebo řádek, musíme použít funkci „getline()“. Zde deklarujeme „název řetězce“. Poté se pomocí „cout“ vytiskne zpráva, kterou zadáme. Poté vložíme „Jméno“ a „cin“ do funkce „getline()“, která získá od uživatele vstupy více řetězců a uloží je do proměnné „Název“. Tím se uloží řetězce, které uživatel zadal. Dále zobrazíme řetězce, které jsou uloženy v proměnné „Name“ pomocí příkazu „cout“.

Kód 7:

#include
použitím jmenný prostor std ;
int hlavní ( ) {
řetězec Název ;
cout << 'Sem zadejte své celé jméno:' ;
getline ( jíst , Název ) ;
cout << 'Vaše celé jméno je:' << název ;
vrátit se 0 ;
}

Výstup:
Zde v tomto výsledku zadáme „James Samuel“ jako data řetězce. Když stiskneme „Enter“, zobrazí se zde celý název, protože jsme použili funkci „getline()“.

Závěr

V této příručce jsme diskutovali o „vstupu uživatele C++“. Prozkoumali jsme tento koncept a zjistili jsme, že příkaz „cin“ spolu se symboly extrakce „>>“ se používá k získání vstupu uživatele. Pomocí příkazu „cin>>“ jsme od uživatele převzali zadání hodnot datových typů typu integer, float, double, char a string a předvedli jsme příklady v C++, ve kterých je podrobně vysvětlen koncept „user input“ .