„isnumber()“ je funkce poskytovaná jazykem C++, která pomáhá při kontrole, zda zadaná data obsahují číslo. Bohužel tato funkce „isnumber()“ je určena pouze pro uživatele počítačů Mac nebo Apple. Ale jazyk C++ nám také usnadňuje funkci „isdigit()“, která funguje stejně jako funkce „isnumber()“. Obě funkce pomáhají při hledání čísla v zadávaných datech. Můžeme také říci, že „isdigit()“ je alternativou funkce „isnumber()“. Zde prozkoumáme funkci „isdigit()“, protože nemáme mac a obě funkce jsou podobné.
Příklad 1:
V tomto kódu vyžadujeme soubor záhlaví „iosream“. Zahrnuli jsme ji sem, protože obsahuje definice funkcí funkce „cin\cout“. Pod to je přidán standardní jmenný prostor „std“. Vyvoláme metodu „main()“, což je kód ovladače. Nyní nejprve vytiskneme řádek pomocí „cout“. Poté v následujícím „cout“ použijeme funkci „isdigit()“, ve které předáme „2“ jako parametr. Nyní tato funkce „isdigit()“ zkontroluje, zda je „2“ číslice nebo ne. Pokud je „2“ číslice, vrátí „1“. Pokud tomu tak není, je výsledkem této funkce „0“.
Kód 1:
#include
pomocí jmenného prostoru std;
int main ( ) {
cout << 'Hodnota je číslice nebo ne:' ;
cout << dokonce ( '2' ) ;
vrátit se 0 ;
}
Výstup:
Tento výsledek vykreslí „1“, což znamená, že údaje, které jsme dříve zadali, jsou číslice nebo číslo. Takže tato funkce „isdigit()“ vrací „1“.
Příklad 2:
V tomto případě jsou zahrnuty tři hlavičkové soubory, protože musíme využít definované funkce. Importujeme „cctype“ a „iostream“ a také hlavičkový soubor „cstring“. Hlavičkový soubor „cctype“ je zahrnut, protože nabízí funkce testování znaků a manipulace. Soubor záhlaví „iostream“ je zahrnut, protože nabízí vstupní a výstupní funkce, a „cstring“ je zahrnut, protože nabízí funkci, kterou aplikujeme na řetězce v našem kódu.
Nyní jsou vyvolány metody „std“ a „main()“. Poté se inicializuje pole znaků, kam zadáme data řetězce včetně čísel. „strDigit[]“ je zde pole „char“. Potom pod tím deklarujeme „výsledek“ datového typu „int“. „Cout“ vykreslí daný text. Poté tam umístíme smyčku „for“, ze které se postupně předávají znaky řetězce. Funkce „isdigit()“, kterou poté použijeme, pak zkontroluje, zda je znak řetězce číslice nebo ne. Pokud se jedná o číslici, uloží se do proměnné „výsledek“, protože tuto proměnnou „výsledek“ inicializujeme funkcí „isdigit()“. Poté umístíme „if“ a předáme „výsledek“ jako argument a poté zobrazíme číslo pomocí „cout“.
Kód 2:
#include#include
#include
pomocí jmenného prostoru std;
int main ( ) {
char strDigit [ ] = 'azz2@mp;1p8$.;qr' ;
int výsledek;
cout << 'Řetězec obsahuje následující číslice:' << endl;
pro ( int a = 0 ; A < strlen ( strDigit ) ; a++ ) {
výsledek = isdigit ( strDigit [ A ] ) ;
-li ( výsledek )
cout << strDigit [ A ] << endl;
}
vrátit se 0 ;
}
Výstup:
Řetězec, který jsme dříve přidali, obsahuje tři čísla, která jsou zde vykreslena. Tato čísla jsme získali z řetězce pomocí funkce „isdigit()“.
Příklad 3:
V tomto případě jsou zahrnuty tři hlavičkové soubory, protože musíme použít poskytnuté funkce. Zde importujeme hlavičkové soubory pro „cctype“, „iostream“ a „cstring“. Je přidán jmenný prostor „std“ a nyní je volána funkce „main()“. Poté se inicializuje pole znaků, do kterého vkládáme data řetězce. To zahrnuje celá čísla. Pole „char“ se v tomto případě nazývá „s[]“. Definujeme „číslice“ datového typu „int“ pod ním.
Zadaný text je vykreslen pomocí „cout“ a poté je vložena smyčka „for“, ze které jsou jednotlivě napájeny znaky řetězce. Funkce „isdigit()“ se pak používá k určení, zda jsou znaky řetězce číslicemi. Protože proměnnou „digits“ inicializujeme pomocí funkce „isdigit()“, pokud se jedná o číslici, uloží se do proměnné „digits“. Dále vložíme příkaz „if“, předáme „číslice“ jako argument a pomocí „cout“ zobrazíme číslo.
Kód 3:
#include#include
#include
pomocí jmenného prostoru std;
int main ( ) {
char s [ ] = 'Mám 3 bratry, 4 sestry, 7 strýců, 9 tet' ;
int číslice;
cout << 'Tato věta obsahuje číslice:' << endl;
pro ( int i = 0 ; i < strlen ( s ) ; i++ ) {
číslice = isčíslice ( s [ i ] ) ;
-li ( číslic )
cout << s [ i ] << endl;
}
vrátit se 0 ;
}
Výstup:
Čtyři číslice v řetězci, které jsme dříve přidali, jsou zobrazeny níže. Metoda „isdigit()“ nám umožňuje extrahovat čísla z řetězce.
Příklad 4:
„cctype“ a „iostream“ jsou přidány, protože tyto hlavičkové soubory jsou v tomto kódu vyžadovány. Poté sem umístíme standardní jmenný prostor „std“. Nyní zavoláme metodu „main()“. Poté inicializujeme čtyři proměnné datového typu „char“ s názvy „character_1“, „character_2“, „character_3“ a „character_4“ s hodnotami „z“, „2“, „5“ a „&“, resp.
Poté pomocí funkce „isdigit()“ zkontrolujeme všechny znaky a po přidání „cout“ tyto proměnné umístíme do této funkce samostatně. Pokud je daný znak číslo, vykreslí se tam „1“. V opačném případě se zobrazí „0“. Pokud zadáme znak nebo abecedu, výsledkem funkce „isdigit()“ je „0“.
Kód 4:
#include#include
pomocí jmenného prostoru std;
int main ( )
{
char character_1 = 'S' ;
char character_2 = '2' ;
char character_3 = '5' ;
char character_4 = '&' ;
cout << postava_1 << 'je číslice:' << dokonce ( postava_1 ) << endl;
cout << postava_2 << 'je číslice:' << dokonce ( postava_2 ) << endl;
cout << postava_3 << 'je číslice:' << dokonce ( postava_3 ) << endl;
cout << postava_4 << 'je číslice:' << dokonce ( postava_4 ) << endl;
vrátit se 0 ;
}
Výstup:
Nyní tento výsledek vykreslí „1“, kde funkce „isdigit()“ najde číslo a vykreslí „0“, kde najde speciální znak nebo abecedu, jak je znázorněno v následujícím:
Příklad 5:
Zde deklarujeme proměnnou „znak“ a poté zobrazíme řádek, který uživateli říká, aby zadal data. Pod to umístíme „cin“, který přijímá zadání uživatele a ukládá jej do proměnné „znak“.
Pod to umístíme funkci „isdigit()“ a do této funkce předáme proměnnou „znak“, která kontroluje, zda je zadaný znak číslice či nikoliv. Poté vykreslíme první příkaz „cout“, který jsme zde napsali. Pokud to není číslice, zobrazí se druhý příkaz „cout“. Zde získáme vstup uživatele a poté použijeme funkci „isdigit()“ na vstupní data uživatele.
Kód 5:
#include#include
pomocí jmenného prostoru std;
int main ( )
{
znak znaku;
cout << 'Sem zadejte data, která chcete zkontrolovat' <> charakter;
dokonce ( charakter ) ? cout << 'Toto je číslice.'
: cout << 'Toto není číslice' ;
vrátit se 0 ;
}
Výstup:
Když zadáme abecedu, která je „p“, zobrazí se druhý příkaz, který říká „Toto není číslice“ jako výsledek funkce „isdigit()“.
Nyní znovu provedeme předchozí kód. Tentokrát zde zadáme „9“ a stiskneme „Enter“. Poté vykreslí první příkaz, který říká: „Toto je číslice“, jako výsledek funkce „isdigit()“.
Předchozí kód se spustí ještě jednou, ale tentokrát vložíme „@“ a stiskneme „Enter“. Výsledkem je, že se kvůli funkci „isdigit()“ zobrazí druhý výrok, „Toto není číslice“.
Závěr
V tomto článku jsme definovali, že „isnumber()“ a „isdigit()“ jsou stejné funkce v programování v C++. Rozdíl je v tom, že „isnumber()“ je pro uživatele mac, takže v programování C++ používáme funkci „isdigit()“ místo funkce „isnumber()“. Důkladně jsme prozkoumali, že tato funkce pomáhá při kontrole čísla ze zadaných dat a odpovídajícím vykreslení výsledku.