K uchování souvisejících dat se používají soubory, které jsou označeny umístěními na disku. Slouží jako zařízení pro trvalé ukládání dat v energeticky nezávislé paměti.
Funkce „readable()“ v Pythonu se používá k určení, zda je daný soubor čitelný. Vrací hodnotu true, pokud lze zadaný soubor přečíst; jinak vrátí hodnotu false. Soubor lze číst, pokud je otevřen pouze v režimu čtení „r“.
Syntaxe pro použití této metody v programu Python je uvedena níže:
V tomto článku se dozvíte o otevření souboru a následném ověření, zda je čitelný nebo ne, s praktickou implementací programů Python v nástroji Spyder.
Příklad č. 1: Použití metody readable() ke kontrole, zda lze dodaný soubor přečíst
Nejprve vytvoříme jednoduchý Python program pro implementaci této metody.
Pro čtení textového souboru musíme mít nejprve soubor existující v aktuálním pracovním adresáři našeho programu. Abychom našli aktuální pracovní adresář v Pythonu, musíme provést následující blok kódu:
Tím získáme aktuální pracovní adresář. Na následujícím obrázku vidíme, že právě běžíme v tomto adresáři.
Musíme vytvořit textový soubor a uložit jej do výše uvedeného adresáře.
Pro vytvoření textového souboru jsme spustili „Poznámkový blok“ a napsali do něj textový řetězec jako „Toto je ukázkový soubor“.
Poté jsme tento soubor uložili do stejného adresáře s názvem „sample.txt“.
Pokud požadovaný soubor nevložíte do stejného adresáře, program zobrazí „FileNotFoundError“.
Nyní, když jsme nastavili všechny předpoklady pro implementaci tohoto programu, přejděme k hlavnímu kódu Pythonu.
V úvodním řádku programu jsme nazvali metodu Pythonu „open()“. Tato metoda otevře soubor. Vyžaduje jméno souboru a režim, ve kterém potřebujeme, aby byl soubor otevřen jako dva vstupy. Tato metoda má tyto režimy; „r“ pro čtení, „w“ pro zápis a „a“ pro připojení. Zde jsme uvedli název souboru jako „sample.txt“, který je již přemístěn v našem aktuálním pracovním adresáři, a poté jsme zadali režim jako „r“, který odkazuje na otevření souboru v režimu čtení.
Pro uložení načteného výstupního souboru jsme vytvořili souborový objekt „doc“. Extrahovaný soubor je v režimu čtení a je uložen v proměnné „doc“. Pro kontrolu, zda je tento soubor čitelný, nám Python poskytuje vestavěnou metodu „readable()“. Pokud je dodaný soubor čitelný, vygeneruje ve výstupním okně hodnotu řetězce „True“; jinak vypíše „False“. Vyvolali jsme metodu „readable()“ se souborovým objektem „doc“, v rámci metody „print()“, abychom zobrazili výsledek na terminálu vygenerovaný funkcí „doc.readable()“ spolu s příkazem řetězce „Checking zda je soubor čitelný:“.
Protože je soubor otevřen v režimu čtení, provedení metody „readable()“ nám dává hodnotu řetězce „TRUE“, což znamená, že soubor je čitelný.
Podívejme se na metodu „readable()“ při otevírání souboru v režimech „w“ a „a“.
Použili jsme dříve vytvořený skript, pouze zde je změněn režim otevírání souboru. Režim jsme určili jako „w“, což znamená otevřít soubor v režimu „zápisu“.
Když jej spustíme, vygeneruje ve výstupním okně hodnotu řetězce „False“, což znamená, že soubor není čitelný.
Nyní jej zkontrolujeme na režim „a“.
Znovu je použit stejný kód, ale tentokrát je změněn režim otevírání. Tentokrát jsme režim specifikovali jako „a“ znamená „připojit“. Poté se jednoduše vyvolá metoda „readable()“ se souborovým objektem „doc“. Nyní spustíme program, abychom viděli výstup.
Získaný výsledek také znamená, že soubor není v tomto režimu čitelný.
Došli jsme tedy k závěru, že soubory jsou čitelné pouze při otevření v režimu „r“; pro všechny ostatní režimy není čitelný.
Příklad č. 3: Získání vstupu souboru od uživatele za účelem ověření, zda je čitelný, pomocí metody readable() s if/else
Pro tuto ukázku vezmeme od uživatele vstupní soubor, který musí existovat v aktuálním pracovním adresáři programu. Po zadání názvu vstupního souboru se soubor otevře a program zkontroluje, zda jej lze číst. Vytvořili jsme příklad programu Python, kde byla tato technika implementována. Snímek fragmentu kódu je uveden níže:
Tento program začíná nejprve zobrazením příkazu „Napište prosím název souboru:“ na terminálu pomocí metody „print()“ Pythonu. Aby bylo možné převzít vstup od uživatele, byla vyvolána vestavěná metoda Pythonu „input()“ a proměnná „pro_file“ uloží výsledek generovaný funkcí „input()“. V následujícím řádku kódu byla použita metoda „print()“ k zobrazení textového řetězce jako „\nUživatelem zadaný název souboru je:“ a hodnota, která byla uložena v proměnné „pro_file“. Zde „\n“ odkazuje na přechod na další řádek. Tento výpis se tedy vytiskne po přeskočení prázdného řádku na terminálu.
V dalším postupu s kódem byla zavolána metoda „open()“ k otevření souboru určeného uživatelem. Mezi závorkami funkce „open()“ jsme uvedli proměnnou obsahující soubor a režim otevření souboru je specifikován jako „r“. Soubor se tedy otevře v režimu čtení. Pro uložení načteného souboru byl vytvořen souborový objekt „data“.
Nyní, abychom zkontrolovali, zda je soubor čitelný nebo ne, vyvolali jsme metodu „readable()“ se souborovým objektem „data“, jako podmínku pro „příkaz if“. Pokud se tedy ukáže, že soubor je čitelný, ovládací prvek se přesune na další řádek, kde funkce „print()“ obsahuje příkaz „\nZadaný soubor je čitelný“. A zobrazte to na terminálu. Pokud soubor není čitelný, provede se část „jinak“. Tato sekce také obsahuje funkci „print()“, která má textový řetězec, který se zobrazí jako „\nZadaný soubor není čitelný“.
Po spuštění programu se zobrazí příkaz, který uživatele vyzve k zadání názvu souboru a kurzor se přesune na další řádek, kde uživatel musí napsat konkrétní název souboru s příponou „.txt“.
Na tomto snímku vidíme, že uživatel zadal soubor s názvem „sample.txt“. Jakmile je zadáno „Enter“, program provede všechny ostatní operace. Zde se v uživatelském vstupu zobrazil název souboru. A pak se vytiskne prohlášení, které říká: „Dodaný soubor je čitelný“.
Závěr
Vestavěná metoda Pythonu, „readable()“, nám umožňuje zkontrolovat, zda je soubor čitelný nebo ne. Tato příručka pracovala na učení implementace této specifické metody. Pro pochopení procesu provádění jsme provedli dva příklady. V prvním případě program nejprve otevřel soubor pomocí metody „open()“ s různými režimy otevírání a poté zkontroloval, zda lze soubor přečíst nebo ne. Druhý obrázek bere název souboru jako vstup od uživatele a po jeho otevření v režimu „r“ se použije příkaz if/else ke spuštění metody „readable()“. Obě tyto techniky jsou zcela prakticky realizovatelné v závislosti na požadavcích úlohy.