Size_t v C++

Size T V C



C++ je nejoblíbenější a nejrozsáhlejší jazyk, který je bohatý na funkce, které nám usnadňují práci. Usnadňuje nám to typ „size_t“, který pomáhá při ukládání maximální velikosti libovolného datového typu. Jedinečný typ celého čísla bez znaménka nazvaný „size_t“ je definován ve standardních knihovnách C++. Konstanta SIZE_MAX je největší hodnota, kterou lze přiřadit typu „size_t“. Největší velikost pole nebo objektů, které jsou teoreticky myslitelné, lze uložit do „size_t“. Použijte jej pouze v případě, že požadujeme velké matice, pole atd. „Size_t“ nemůže být v programování v C++ záporné.

Příklad 1:

Zde jsou importovány různé hlavičkové soubory, které jsou „stddef.h“, „limits“ a „iostream“. Definice často používaných proměnných, typů a ukazatelů lze nalézt v „stddef.h“ a hlavičkový soubor „limits“ se používá jako konstanty, které představují hranice integrálních typů, jako jsou minimální a maximální hodnoty pro různé datové typy. , které jsou přístupné prostřednictvím tohoto hlavičkového souboru. Poté je přidán „iostream“, protože funkce, které se používají pro vstup/výstup dat, jsou v něm definovány.

Poté se sem přidá jmenný prostor „std“. Pod tím je vyvolána metoda „main()“. Uvnitř tohoto umístíme „cout“, který pomáhá při vykreslování dat, která zde umístíme. „numeric_limits::max()“ se zadává, protože vrací nejvyšší konečnou hodnotu, kterou může numerický typ „T“ představovat. Je významný pro každý ohraničený typ, ale nemůže být záporný.







Kód 1:



#include
#include
#include
použitím jmenný prostor std ;
int hlavní ( ) {
cout << 'Maximální velikost size_t je' << numeric_limits :: max ( ) << endl ;
}

Výstup:
Můžeme si všimnout, že je nyní vykreslena maximální velikost typu „T“, což je velmi velká hodnota, jak je znázorněno v následujícím:







Příklad 2:

Zde jsou importovány dva soubory záhlaví včetně „limits“ a „iostream. Protože jsou v něm definovány funkce potřebné pro vstup a výstup dat, je zde přidán „iostream“. Potom je soubor záhlaví „limits“ použit pro přístup ke konstantám, které popisují hranice integrálních typů, jako jsou minimální a maximální hodnoty pro různé typy dat.

Následně se zde zavede jmenný prostor „std“ a zavolá se funkce „main()“. Pod tím používáme „INT_MAX“ uvnitř „cout“ k vykreslení nejvyšší hodnoty horní hranice celočíselného datového typu v programování C++. Potom v následujícím řádku použijeme „velikost_t“, která dává nejvyšší hodnotu.



Kód 2:

#include
#include
použitím jmenný prostor std ;
int hlavní ( ) {
cout << 'Maximální celočíselná hodnota: ' << INT_MAX << endl ;

cout << 'Velikost, kterou má funkce size_t: ' << ( velikost_t ) 0 - 1 << endl ;
vrátit se 0 ;
}

Výstup :
Nejprve se vykreslí maximální velikost celého čísla, kterou získáme pomocí „INT_MAX“. Poté je vykreslena maximální velikost, kterou ukládá „size_t“, kterou získáme pomocí „size_t“ v tomto kódu.

Příklad 3:

Zde jsou importovány dva hlavičkové soubory, „climits“ a „iostream“. „iostream“ je zde zahrnut, protože funkce, které jsou vyžadovány pro vstup a výstup dat, jsou v něm definovány. Dále jsou konstanty popisující hranice integrálních typů, jako jsou minimální a maximální hodnoty pro různé datové typy, přístupné pomocí hlavičkového souboru „climits“.

Zde je nyní vyvolána funkce „main()“ a následně je zaveden jmenný prostor „std“. Pod tím používáme „INT_MAX“ uvnitř „cout“ k výstupu horní hranice maximální hodnoty celočíselného datového typu v programování C++. Pod tím používáme „INT_MIN“, který vrací nižší hodnotu datového typu „int“. Potom použijeme „size_t“, což dává maximální hodnotu, kterou ukládá v následujícím řádku:

Kód 3:

#include
#include
použitím jmenný prostor std ;
int hlavní ( ) {
cout << 'Největší celočíselná hodnota: ' << INT_MAX << endl ;
cout << 'Nejmenší celé číslo: ' << INT_MIN << endl ;
cout << 'Velikost, kterou má funkce size_t: ' << ( velikost_t ) 0 - 1 << endl ;
vrátit se 0 ;
}

Výstup:
Nejprve se zobrazí maximální velikost celého čísla, kterou získáme pomocí „INT_MAX“. Za druhé se zobrazí minimální velikost celého čísla, kterou získáme pomocí „INT_MIN“. Potom s pomocí „size_t“ v tomto kódu je vykreslena maximální velikost, kterou „size_t“ ukládá.

Příklad 4:

Zahrnuté hlavičkové soubory v tomto kódu jsou „cstddef“, „iostream“ a také „array“. Tyto hlavičkové soubory jsou zahrnuty, abychom mohli využívat funkce, jejichž definice jsou definovány v těchto hlavičkových souborech. Zde je přidán hlavičkový soubor „pole“, protože musíme pracovat s „polemi“ a funkcemi v tomto kódu. Proměnnou „my_sVar“ zde deklarujeme pomocí „const size_t“ a inicializujeme ji hodnotou „1000“, abychom vykreslili její velikost.

Poté také deklarujeme pole „num[]“ datového typu „int“ a jako jeho velikost předáme „my_sVar“. Poté využijeme funkci „size_of()“, do které umístíme proměnnou „num“ jako parametr a uložíme ji do proměnné „my_size“ typu „size_t“. Poté použijeme „cout“ a zde napíšeme „SIZE_MAX“, aby se vykreslila maximální velikost proměnné „my_sVar“.

Dále ukážeme prvky typu pole v menších číslech. Vybereme pouze, aby se 10 zobrazilo jako 1000, což je příliš mnoho na to, aby se vešlo do výstupu. S použitím typu „size_t“ začínáme na indexu 0, abychom ukázali, jak lze „size_t“ použít pro indexování i počítání. Protože se čísla budou snižovat, pole se zobrazí v sestupném pořadí, jak jsme do kódu umístili „–a“.

Kód 4:

#include
#include
#include
použitím jmenný prostor std ;
int hlavní ( ) {
konst velikost_t my_sVar = 1000 ;
int na jednom [ my_sVar ] ;
velikost_t moje_velikost = velikost ( na jednom ) ;
cout << 'Maximální velikost my_sVar = ' << SIZE_MAX << endl ;
cout << 'Při práci s polem čísel je typ size_t následující.' ;
pole < velikost_t , 10 > můj_arr ;
pro ( velikost_t A = 0 ; A ! = můj_arr. velikost ( ) ; ++ A )
můj_arr [ A ] = A ;
pro ( velikost_t A = můj_arr. velikost ( ) - 1 ; A < můj_arr. velikost ( ) ; -- A )
cout << můj_arr [ A ] << '' ;
vrátit se 0 ;
}

Výstup:
Nejprve vykreslí maximální velikost proměnné a poté vykreslí pole v sestupném pořadí.

Příklad 5:

Tento kód obsahuje hlavičkové soubory „cstddef“, „iostream“ a „array“. Protože tento kód vyžaduje, abychom pracovali s „polemi“ a funkcemi, je zde umístěn hlavičkový soubor „pole“. Abychom vykreslili velikost proměnné „var“, deklarujeme ji zde hodnotou „const size_t“ a inicializujeme ji hodnotou „1000“. Zde se vykreslí maximální velikost proměnné „var“, protože jsme použili funkci „cout“ a do tohoto pole zadali „SIZE_MAX“.

Dále se pokusíme zobrazit položky typu pole v menším množství. Zatím jsme se rozhodli zobrazit pouze 20, protože 1000 by vyplnilo výstup. Ukázali jsme, jak lze „size_t“ použít pro indexování i počítání pomocí typu „size_t“ a počínaje indexem 0. Pole se pak zobrazí v sestupném pořadí, protože čísla se budou snižovat, jak naznačuje umístění „–a“ v následující kód:

Kód 5:

#include
#include
#include
použitím jmenný prostor std ;
int hlavní ( ) {
konst velikost_t byl = 1000 ;
cout << 'Maximální velikost var = ' << SIZE_MAX << endl ;
cout << 'Typ size_t používaný s polem čísel je dán jako ' ;

pole < velikost_t , dvacet > pole_num ;
pro ( velikost_t i = 0 ; i ! = pole_num. velikost ( ) ; ++ i )
pole_num [ i ] = i ;
pro ( velikost_t i = pole_num. velikost ( ) - 1 ; i < pole_num. velikost ( ) ; -- i )
cout << pole_num [ i ] << '' ;
vrátit se 0 ;
}

Výstup :
Po vykreslení proměnné na maximální velikost vykreslí pole v klesajícím pořadí.

Závěr

V tomto článku byl důkladně prozkoumán typ „size_t“ v programování v C++. Definovali jsme, že v našich kódech C++ používáme „size_t“, protože ukládá svou největší hodnotu. Také jsme vysvětlili, že jde o typ bez znaménka a nemůže být záporný. Demonstrovali jsme kódy programování v C++, kde jsme použili „size_t“ a poté jejich výsledky vykreslili v tomto článku.