Vnořené smyčky v C++

Vnorene Smycky V C



Když v C++ potřebujeme zopakovat blok kódu, použijeme na tomto místě „smyčky“. To zkracuje náš čas na opakované zadávání stejného kódu. K opakování části kódu používáme v C++ „smyčky“. Metoda „loops“ je velmi efektivní a časově nenáročný proces v programování v C++. Jazyk C++ poskytuje různé typy smyček, jako je „cyklus for“, „cyklus while“, „cyklus do-while“ a „vnořená smyčka“. „Vnořená smyčka“ znamená, že umísťujeme dvě smyčky do sebe nebo můžeme také říci, že jedna smyčka v sobě obsahuje další smyčku.

Zde prozkoumáme pouze „vnořené“ smyčky v C++ v této příručce. Kódy, ve kterých používáme tyto „vnořené“ smyčky, jsou následující:







Příklad 1:



Při práci v C++ musíme zahrnout hlavičkový soubor, takže zde zahrneme hlavičkový soubor „iostream“. Soubory záhlaví jsou zahrnuty, abychom mohli používat metody nebo funkce v našem kódu, které jsou v nich deklarovány. Pod to přidáme jmenný prostor „std“ a na tomto místě zavoláme metodu „main()“.



Poté použijeme smyčku „for“, do které také umístíme další smyčku „for“; nazývá se to „vnořená smyčka for“. V prvním cyklu „for“ inicializujeme proměnnou „a“ datového typu „int“ s „1“. Zde je také umístěna podmínka, která říká „a <= 3“ a poté zvyšuje hodnotu „++a“ o hodnotu „a“. Umístíme „cout“ pod tuto smyčku „pro“, abychom zde vytiskli nějaký text. V dalším cyklu „for“ inicializujeme proměnnou „b“ datového typu „int“ s hodnotou „1“. Podmínka, kterou sem přidáme, je „b <= 4“ a je také inkrementována. Umístíme další „cout“ pod toto „vnořené pro“.





Kód 1:

#include
pomocí jmenného prostoru std;
int main ( ) {
pro ( int a = 1 ; A < = 3 ; ++a ) {
cout << 'Moje smyčka for:' << A << endl;
pro ( int b = 1 ; b < = 4 ; ++b ) {
cout << '     Moje vnořená smyčka: ' << b << endl;
}
}
vrátit se 0 ;
}



Výstup:

Zde je nyní vykreslen výsledek dané „vnořené smyčky“. První příkaz „cout“ se objeví třikrát, když jsme jeho podmínku upravili na „3“, a druhý příkaz „cout“ se objeví čtyřikrát, když jsme jeho podmínku v kódu upravili na „4“.

Příklad 2:

Je volána funkce „main()“. Poté inicializujeme proměnné „myNewWeek“ a „weekDays“ hodnotami „2“ a „7“. „Vnořená smyčka for“, kterou používáme v následujícím textu, se skládá ze dvou smyček „for“, které umísťujeme do sebe. Podmínka „i <= myNewWeek“ a přírůstek „++i“ v hodnotě „i“ jsou zde umístěny v prvním cyklu „for“, kde inicializujeme proměnnou „i“ datového typu „int“ pomocí '1'. Umístíme „cout“ pod tuto smyčku „for“, abychom zde vytiskli nějaký text. Inicializujeme proměnnou s názvem „j“ datového typu „int“ s hodnotou „1“ v následujícím cyklu „for“.

Zde přidáme podmínku „j <= weekDays“ a zvýšíme ji. Další „cout“ je umístěn pod touto „vnořenou“ smyčkou.

Kód 2:

#include
pomocí jmenného prostoru std;
int main ( ) {
int myNewWeek = 2 , týdenní dny = 7 ;

pro ( int i = 1 ; i < = myNewWeek; ++i ) {
cout << 'Týden je:' << i << endl;
pro ( int j = 1 ; j < = dny v týdnu; ++j ) {
cout << '    Den v týdnu je: ' << j << endl;
}
}
vrátit se 0 ;
}

Výstup:

Takto je nyní zobrazena „vnořená smyčka“, která byla zmíněna dříve. Kód nyní zobrazuje tři výskyty prvního příkazu „cout“ (jehož podmínka je pevně nastavena na „2“) a čtyři výskyty druhého příkazu „cout“ (jehož podmínka je pevně nastavena na „7“).

Příklad 3:

Zde chceme zobrazit symbol „@“ v trojúhelníkovém vzoru se smyčkou „vnořené pro“. Za tímto účelem umístíme první smyčku „for“ a po inicializaci proměnné „int i“ s hodnotou „1“ upravíme její podmínku na „i <= 6“.

Potom také použijeme zvýšení hodnoty „i“. Pod tím máme další „for“, do kterého vložíme další podmínku, která říká „j <= i“ po inicializaci proměnné „j“ jako „int“ s hodnotou „1“. Zde je také inkrementována hodnota této proměnné „j“. Nyní přidáme „cout“ tam, kde je umístěn symbol „@“. Nyní to vykreslí symbol „@“ trojúhelníkově.

Kód 3:

#include
pomocí jmenného prostoru std;
int main ( ) {
pro ( int i = 1 ; i < = 6 ; i++ ) {
pro ( int j = 1 ; j < = i; j++ ) {
cout << '@' ;
}
cout << endl;
}

vrátit se 0 ;
}

Výstup:

Tento výsledek získáváme díky „vnořené smyčce“, kterou jsme použili v poskytnutém kódu. Zde vidíme, že symbol „@“ se zobrazuje v trojúhelníkovém vzoru.

Příklad 4:

Chceme použít smyčku „vnořená pro“ k zobrazení symbolu „@“ ve vzoru trojúhelníku. K tomu umístíme první smyčku „pro“. Poté inicializujeme proměnnou „int a“ hodnotou „1“ a nastavíme její podmínku na „a <= 8“. Dále v tomto případě také zvýšíme hodnotu „a“. Pak máme další „for“, kde inicializujeme proměnnou „b“ jako „int“ s hodnotou „1“ s další podmínkou, která označuje „b <= a“. Hodnota „a“ se rovněž zvýší. Na místo, kde jsme umístili symbol „*“, je nyní přidán „cout“. To nyní způsobí, že konzole zobrazí znak „*“ ve tvaru trojúhelníku.

Kód 4:

#include
pomocí jmenného prostoru std;
int main ( ) {
pro ( int a = 1 ; A < = 8 ; a++ ) {
pro ( int b = 1 ; b < = a; b++ ) {
cout << '*  ' ;
}
cout << endl;
}
vrátit se 0 ;
}

Výstup:

Tento výsledek jsme získali použitím „vnořené smyčky“ ve výše uvedeném kódu. Zde můžeme pozorovat, že symbol „@“ je uspořádán do trojúhelníku.

Příklad 5:

Nyní chceme vykreslit pouze prvočíslo. Proměnné „x“ a „y“ tedy deklarujeme jako proměnné „int“. Potom umístíme dvě smyčky „for“, jednu za druhou, o kterých se říká, že jsou to smyčky „vnořené pro“. První smyčka obsahuje podmínku, která je „x <= 50“ po inicializaci proměnné „x“ s „2“. V této smyčce také provádíme inkrementaci hodnoty „x“.

Pak máme další smyčku, kde přidáme další podmínku, která říká „y <= (x/y)“ po přiřazení hodnoty „2“ proměnné „y“. V této smyčce také zvýšíme hodnotu „y“. Pod tím používáme „if“, které kontroluje podmínku „!(x%y)“. Pokud zde faktor nenaleznete, nevypíše tuto hodnotu, když přidáme příkaz „break“ a přesuneme se k druhému „if“, které přidáme v následujícím textu. Zde znovu zkontroluje podmínku, která je „y > (x/y)“. Pokud je to pravda, vypíše tuto hodnotu a také vypíše „je prvočíslo“.

Kód 5:

#include
pomocí jmenného prostoru std;
int main ( ) {
int x, y;
pro ( x = 2 ; X < = padesáti ; x++ ) {
pro ( y = 2 ; a ( X / a ) ) cout << X << '  je prvočíslo.' << endl;
}
vrátit se 0 ;
}

Výstup:

Nyní jsou zde vykreslena všechna prvočísla, která získáme po použití smyčky „vnořené pro“ v našem kódu.

Závěr

Tato příručka je celá o vnořených smyčkách v C++ a vysvětluje, že „vnořené smyčky“ používáme vždy, když chceme opakování části kódu. Důkladně jsme prozkoumali tento koncept a naučili jsme se, jak používat „vnořené smyčky“ v našich kódech. Ukázali jsme několik příkladů, ve kterých jsme použili „vnořené smyčky“ spolu s jejich vysvětleními a vykreslili výsledky všech těchto kódů zde v této příručce.