Vnořeno If v C++

V programování v C++ existují různé situace, ve kterých potřebujeme zkontrolovat podmínky. Někdy potřebujeme splnit více podmínek současně. V programování v C++ k tomu využíváme podmínku „nested if“. Umístíme-li podmínku „if“ do druhého „jestliže“, říká se, že je to „vnořené jestliže“. Když je splněna první podmínka „jestliže“, přesuneme se do tohoto „jestliže“, kam umístíme další „pokud“. Poté zkontroluje podmínku „if“, která je umístěna v první podmínce „if“, a tak dále. Vrací výsledek, který umístíme do „if“, když jsou splněny všechny podmínky.

Příklad 1:

Udělejme nějaké kódy, kde použijeme „vnořené if“. Pro začátek kódu C++ sem zahrneme hlavičkový soubor „iostream“ a poté jmenný prostor „std“. Poté umístíme kód ovladače „main()“ a inicializujeme tři proměnné „n1“, „n2“ a „n3“ s hodnotami „20“, „10“ a „2“. Poté zde použijeme podmínku „if“, ve které zkontrolujeme, zda „n1“ je větší než „n2“. Pokud je tato podmínka splněna, posouváme se vpřed do tohoto „pokud“, kde přidáme další podmínku „pokud“.

Nyní druhé „if“ kontroluje hodnoty „n1“, které jsou větší než „n3“. Pokud je splněna i tato podmínka „vnořené if“, provede se níže uvedený příkaz, do kterého vložíme příkaz „cout“. Tento příkaz tedy vypíše, pokud jsou v tomto kódu splněny obě podmínky „vnořeného if“. Pokud je některá z podmínek nepravdivá, nezobrazí se na konzole žádná zpráva.

Kód 1:

Výstup:

Zde ukazuje příkaz na konzole, což znamená, že obě podmínky „pokud“ ve „vnořeném if“ jsou pravdivé. Zde je také vykreslen příkaz, který jsme přidali do „vnořeného if“.

Příklad 2:

Pro spuštění kódu C++ jsou zde zahrnuty jmenný prostor „std“ a soubor záhlaví „iostream“. Poté je vložen kód ovladače „main()“ a tři proměnné „var1“, „var2“ a „var3“ jsou inicializovány odpovídajícími hodnotami „8“, „91“ a „32“.

Dále použijeme podmínku „if“ k určení, zda „val1“ je menší než „val2“. Pokud je tato podmínka splněna, pokračujeme v rámci podmínky „pokud“ a přidáme další podmínku „pokud“. Druhý „if“ nyní kontroluje, zda je hodnota „val1“ menší než „val3“. Pokud je splněna i tato podmínka „vnořené if“, příkaz umístěný uvnitř „cout“ se spustí v následujícím textu. Pokud jsou tedy v tomto kódu splněny obě podmínky „vnořené if“, vypíše tento příkaz. Pokud podmínky nejsou pravdivé, konzola nezobrazí žádnou zprávu.

Kód 2:

Výstup:

Příkaz, který jsme přidali do „vnořeného if“ je nyní vykreslen zde. Zpráva na konzole indikuje, že obě podmínky „if“ ve „vnořeném if“ jsou pravdivé.

Příklad 3:

Zde v „main()“ inicializujeme proměnné pojmenované „x“, „y“ a „z“ hodnotami „11“, „22“ a „33“. Potom použijeme „if“, do kterého umístíme podmínku, která je „x == 11“ a do tohoto „if“ vložíme další „pokud“, což je „vnořené if“, kam přidáme „y == 22“. stav. Toto „vnořené if“ je implementováno pouze tehdy, když je splněna první podmínka „if“.

Poté použijeme ještě jedno „pokud“ uvnitř druhého „if“, které se provede, když jsou splněny obě „jestliže“, které jsme dříve přidali. Třetí „if“ obsahuje podmínku „z == 33“ a do poslední podmínky „if“ zahrneme „cout“. To se provede pouze tehdy, když jsou splněny všechny tři podmínky „pokud“.

Kód 3:

Výstup:

Tento výsledek ukazuje, že všechny podmínky „vnořené if“ jsou splněny. Zde je zobrazen výraz uvnitř posledního „if“. Toto prohlášení se zde nezobrazí, pokud je některá z uvedených podmínek nepravdivá.

Příklad 4:

Proměnné „ch1“, „ch2“ a „ch3“ jsou inicializovány jako datový typ „char“ se znaky „a“, „b“ a „z“ po vyvolání funkce „main()“. Dále použijeme příkaz „if“ s podmínkou „ch1 == a“ a další „if“ uvnitř (označovaný jako „vnořené if“) s dodatečnou podmínkou „ch2 == b“. To znamená, že pouze když je splněna první podmínka „if“, bude tato „vnořená if“ spuštěna.

Následně použijeme dodatečné „pokud“ v rámci druhého „pokud“, což se provádí při splnění obou dříve vložených podmínek „pokud“. Podmínka „ch3 == z“ se nachází ve třetí podmínce „if“ a slovo „cout“ je přítomno v poslední podmínce „if“. To projde, pouze pokud jsou splněny všechny podmínky.

Kód 4:

Výstup:

Zde je zobrazena věta uvnitř posledního „if“, což znamená, že jsou splněny všechny podmínky „vnořené if“. Toto prohlášení se zde nezobrazí, pokud je některá z podmínek nepravdivá.

Příklad 5:

Po volání metody „main()“ jsou proměnné „f1“, „f2“ a „f3“ inicializovány jako datový typ „float“ s hodnotami „2.40“, „19.7“ a „43.1“. Dále použijeme příkaz „if“ s podmínkou „f1 == 2,40“ a další „if“ (také známý jako „vnořené if“) s podmínkou „f2 == 19,7“. To znamená, že toto „vnořené if“ bude provedeno pouze v případě, že je splněna první podmínka „if“.

Poté použijeme třetí „if“ uvnitř druhého „if“, které se provede, pokud jsou splněny obě dříve přidané podmínky „if“. Třetí podmínka „if“ má podmínku „f3 == 9“ a poslední podmínka „if“ obsahuje „cout“. Toto prohlášení „cout“ se zobrazí pouze v situaci, kdy jsou splněny všechny tři požadavky. Potom mimo všechny tyto podmínky „pokud“ přidáme také „cout“, který se vykreslí, když podmínka „pokud“ není pravdivá.

Kód 5:

Výstup:

Zde se zobrazí příkaz, který jsme přidali mimo podmínku „nested if“ a ukazuje, že podmínka „nested if“ není splněna.

Závěr

Koncept „vnořeného if“ v C++ se zde důkladně naučíte. Zkoumali jsme, že „vnořené if“ znamená, že jsme do druhé podmínky „if“ umístili podmínku „if“. Využili jsme tuto podmínku „vnořeného if“, kdy jsme museli splnit mnoho podmínek současně. Prozkoumali jsme několik příkladů, ve kterých jsme použili podmínku „vnořené if“ v našich kódech C++ a vysvětlili, jak to funguje.